ČERNÝ KAŠEL - očkovací látka - Boostrix, Adacel

Černý kašel (dávivý kašel) je vysoce nakažlivé infekční onemocnění. Přenáší se z člověka na člověka vzdušnou cestou, především kašláním, kýcháním a smrkáním. Postiženy bývají osoby různého věku, nejnebezpečnější je onemocnění pro malé děti.

Zdroj nákazy

Onemocnění černým kašlem je vyvoláno toxiny, které produkuje původce nemoci Bordetella pertussis. Toxiny napadají a porušují řasinkový epitel na povrchu dýchacích cest, výstelku průdušnice a průdušek a další toxin proniká do krve. Černý kašel se přenáší kapénkovou infekcí, tedy při bližším kontaktu s nemocným. Často se nemoc šíří v rámci rodiny, jejíž členové jsou v každodenním úzkém kontaktu. Černý kašel se vyskytuje celosvětově, více případů je hlášeno v rozvojových zemích. Ročně onemocní 30-50 milionů osob. Děti jsou očkovány proti černému kašli v rámci pravidelného očkování, ochrana je však dočasná.

Příznaky černého kašle

Mezi počáteční příznaky patří mírné teploty, kašel a rýma. Později jsou charakteristickými projevy záchvaty typického křečovitého kašle ve dne i v noci, pauza před hlubokým obtížným nádechem, lapání po dechu a zvracení na konci ataku. Mezi záchvaty kašle se postižený cítí obvykle poměrně dobře. Onemocnění je nebezpečné především pro malé děti do 1 roku, u kterých může dojít k rozvoji zánětu plic nebo k zástavě dechu.

Ochrana a prevence

V České republice po zavedení celoplošného očkování v roce 1958 došlo k výraznému poklesu výskytu onemocnění. V posledních letech ale počet případů rychle stoupá, v roce 2011 bylo v ČR hlášeno cca 300 případů a v roce 2014 již přes 2500 případů. Proto je přeočkování doporučeno i pro dospělé, obzvláště budoucí rodiče a nejbližší okolí novorozence. Protilátky přenesené z matky na dítě přetrvávají asi 6 týdnů, kdy je dítě chráněno. Očkování se doporučuje před otěhotněním v rámci plánovaného rodičovství, nebo těsně po porodu. Novorozence chrání v prvních měsících života především očkování nejbližších kontaktů dítěte, vedle rodičů např. i prarodičů. Vhodné je i očkování starších chronicky nemocných osob event. jejich rodinných kontaktů. Očkování se realizuje jednou dávkou kombinované vakcíny i proti záškrtu, tetanu společně s černým kašlem na období až 10 let.

CHŘIPKA- očkovací látky - Vaxigrip, Influvac

Chřipka je vysoce nakažlivé virové onemocnění vyskytující se po celém světě - v chladném období s menším počtem slunečních dní v oblastech mírného pásu a většinou během teplé vlhké sezony v tropických oblastech. V ÄŒeské republice je vrchol výskytu infekce většinou v období od ledna do března, ročně bývá hlášeno 850 000 – 1 200 000 onemocnění, skutečný výskyt je však ještě vyšší. Chřipka není banálním onemocněním, o čemž svědčí každoročně vysoký počet obětí ve světě mezi 250-500 tisíci. V ÄŒR se virus chřipky vyžádá cca 2000 lidských životů ročně následkem samotné infekce virem, v důsledku současné infekce i s jiným původcem nebo zhoršením jiné chronické nemoci např. cukrovky, astmatu, hypertenze apod.

Zdroj chřipkové nákazy

Mezi lidskou populací se šíří chřipkové viry A, B, C (Influenza). Chřipka A probíhá v explozivních epidemiích, chřipka B nevyvolává pandemie, probíhá spíše v lokálních, pomaleji se šířících epidemiích. Chřipka C se vyskytuje pouze sporadicky, vyvolává mírná onemocnění, nejčastěji u dětí. Virus typu A je značně nestabilní, často mutuje (možné kombinace H1-H17 a N1-N9). Přenáší se nejčastěji vzduchem v kapénkách, které pocházejí z dechu, kašle nebo kýchání infikovaných osob, ale i kontaminovanýma rukama, jež se dotknou obličeje. Proto je chřipka tak snadno přenosná.

Příznaky chřipky

Zdrojem původce nákazy klasické sezonní chřipky je výhradně člověk infikovaný virem chřipky, a to od konce inkubační doby, která bývá nejčastěji 1–3 dny, tedy ještě před prvními příznaky infekce. Po propuknutí nemoci je člověk nakažlivý asi 3 až 5 dní, děti 7 až 10 dní. Chřipka začíná náhle z plného zdraví horečkou, zimnicí, bolestí hlavy, bolestmi ve svalech, bolestmi kloubů, přecitlivělostí pokožky, malátností, později přistupuje suchý kašel. Rýma nebývá. Onemocnění trvá obvykle 2–7 dní a spontánně končí po krátké rekonvalescenci uzdravením. U starších, oslabených nebo chronicky nemocných osob, které jsou onemocněním nejvíce ohroženy, může vyvolat zápal plic, postižení srdečního svalu nebo nervové tkáně a u dětí zánět středního ucha.

Ochrana a prevence chřipky

Mezi významná preventivní opatření patří zdravý životní styl (aktivní pohyb, otužování, dostatečný přísun vitamínů), hygienická opatření (časté mytí rukou, pravidelné větrání místnosti, užívání jednorázových kapesníků a ručníků) a očkování.

V ÄŒR je v porovnání s řadou dalších evropských států proočkovanost proti chřipce stále nízká (5–7 %) a obecné povědomí o výhodách i nevýhodách tohoto typu vakcinace velmi různorodé. Za vyspělými zeměmi zaostáváme i v proočkovanosti rizikových skupin populace (starší a chronicky nemocné osoby) i zdravotnického personálu. ÄŒastým zdrojem pochybností je obecné podcenění chřipky jako závažného onemocnění a neopodstatněná nedůvěra ve vakcíny. Vakcinace proti sezonní chřipce se provádí u dětí od 6 měsíců věku, nejdůrazněji je doporučena osobám s chronickým onemocněním, u nichž onemocnění chřipkou obvykle vede ke zhoršení jejich základního onemocnění, a osobám od 65 let věku. Dále je doporučena ochrana včasným očkováním těhotným ženám a ženám, které plánují těhotenství během chřipkové sezony, obézním osobám a kuřákům.

Uvedený výčet nejrizikovějších skupin v žádném případě neznamená, že by vakcinace jiných rizikových skupin či zdravých osob neměla být zvažována nebo prováděna. Obecně se doporučuje zaměstnavatelům, aby nabízeli možnost zvýhodněného či bezplatného očkování proti chřipce svým zaměstnancům, neboÅ¥ je to pro všechny výhodné jak ze zdravotního, tak i ekonomického hlediska. Vzhledem k poklesu hladin ochranných protilátek a průběžně probíhající změně cirkulujících kmenů se doporučuje každoroční přeočkování proti chřipce jednou dávkou vakcíny. Dvoudávkové schéma se týká všech dětí očkovaných poprvé, zpravidla před zahájením pravidelné docházky do kolektivního zařízení, kde se nepřepokládá, že se dosud setkaly s chřipkou.

Nejvhodnější doba pro očkování je období před začátkem chřipkové epidemie, tedy od konce září. Ochrana před chřipkou začíná 2 týdny po očkování.

 

Mýty a fakta o očkování proti chřipce

Chřipku je lepší prodělat než proti ní očkovat

Chřipka je závažné onemocnění postihující nejen dýchací cesty ale celé tělo. Místní i celkovou imunitu tato nemoc značně vyčerpá a v případě kontaktu s jiným původcem nemoci může najednou infikovaná osoba bojovat o život. I u chřipky samotné může rekonvalescence trvat několik týdnů a úplný návrat do normálu nemusí nastat nikdy. Nemálo osob utrpělo kvůli dlouhodobé práceneschopnosti velké finanční ztráty a dokonce ztratilo zaměstnání. Navíc i u nekomplikované chřipky je cena léků a vitamínů, za které zaplatíme v lékárně často mnohonásobně vyšší než cena vakcíny.

 

Když se jednou začne proti chřipce očkovat, musí se pokračovat každý rok, jinak bude mít horší průběh

Očkování proti chřipce každým rokem poskytuje záruku ochrany před touto nemocí, zejména před závažným průběhem. Není to však povinností a vynechání dávky v žádném případě nezvyšuje riziko závažnosti případné chřipkové infekce, spíše naopak, po minulém očkování může přetrvávat částečná ochrana.

 

Vakcína nepokrývá všechny cirkulující kmeny viru

V každé vakcíně jsou antigeny dvou typů chřipkového viru A a jeden typu B. Proti nim vakcína chrání a v posledních dekádách vždy spolehlivě pokrývala cirkulující kmeny.

 

Zdravým životním stylem nemoci zabráním i bez očkování

Zdravý životní styl, pohyb a otužování posilují nespecifickou imunitu, při kontaktu s vysokou dávkou virů však infekci nezabrání. Případy těžké až fatální chřipkové infekce jsou známé i u aktivních zdravě žijících osob a sportovců. Očkování zvyšuje specifickou imunitu namířenou přesně proti původci chřipkové nemoci.

 

Vakcíny proti chřipce způsobují mírnou infekci

Vakcíny obsahují malé části mrtvého viru, nezpůsobují infekci a nemohou očkovaného chřipkou nakazit. U malé části očkovaných se po podání vakcíny objevují velmi mírné projevy lehké virózy, které jsou vyvolané reakci jejich imunitního systému. Nejsou příznakem nemoci, ale důkazem toho, že vakcína funguje a jejich imunitní systém na antigeny ve vakcíně intenzivně reaguje.

 

U starších osob je reakce na očkování příliš nízká a očkování je nechrání

Přínos očkování je nejvyšší u starších a chronicky nemocných osob, a to zejména snížením počtu hospitalizací a úmrtí. I když má daná osoba málo výkonný imunitní systém a po očkování proto disponuje nižší hladinou protilátek, částečná ochrana před infekcí zabrání těžkému průběhu chřipky a fatálním následkům.

 

Chřipky nemívám, očkování tedy nepotřebuji

Chřipka je vysoce infekční nemoc vyskytující se v rizikové sezóně všude kolem nás a zřejmě neexistuje člověk, který by ji za život neprodělal alespoň jednou. I ti nejodolnější jí většinou dostanou na život několikrát. První infekce v životě přitom může být i poslední. Počet předchozích infekcí nevypovídá o riziku a možné závažnosti další chřipkové nákazy.

 

Nejsem riziková skupina, očkování pro mě není důležité

Očkování má význam i pro mladší nebo střední věk, pokud daná osoba chřipku prostě nechce prodělat, protože nemusí. Tím pádem se vyhne absenci v práci, nebude virus přenášet na další lidi, nebude muset přerušit své koníčky ani omezovat výkon jiných běžných činností. Chřipka člověka většinou připoutá na lůžko, každý pohyb bolí a nemocný vyžaduje péči jiné osoby, kterou navíc ohrožuje nákazou. Skutečně není o co stát. Navíc i u mladší generace může skončit chřipka komplikacemi, např. výpotkem na srdci a doživotními následky.

 

Slyšel jsem, že někdo se nechal očkovat a měl ještě těžší chřipku

Očkování proti chřipce není příčinou těžšího průběhu této infekce. Pokud již z uvedených důvodů nemoci nezabrání úplně, zmírní alespoň její průběh. Těžká chřipka po vakcinaci je možná jen tehdy, pokud se daná osoba nechala očkovat pozdě a v době aplikace vakcíny byla již v inkubační době, případně se nakazila těsně po očkování. Tvorba ochranné hladiny protilátek totiž vyžaduje po aplikaci vakcíny přibližně 2 týdny. Doporučuje se proto podstoupit očkování včas před příchodem epidemie, lepší je však i pozdní

PNEUMOKOKOVÉ NÁKAZY - očkovací látky - Prevenar

Pneumokokové infekce jsou jedny z nejčastějších onemocnění v lidské populaci a mají velmi různorodý průběh od lehkých respiračních onemocnění, přes záněty dutin a středouší až po těžké zápaly plic a mozkových plen. Nemoc se šíří vzduchem od infikovaných osob, které nemusí mít žádné projevy onemocnění.

Zdroj nákazy

Infekce se přenáší vzdušnou cestou, nebo vzniká jako vnitřní infekce u bacilonosiče, u kterého umožnil oslabený imunitní systém vytvoření vhodných podmínek pro pomnožení a invazi této bakterie. Původcem pneumokokových onemocnění jsou bakterie Streptococcus pneumoniae, které bezpříznakově žijí v nosohltanu zdravého člověka. Mohou proniknout do dalších částí těla a způsobit řadu onemocnění.

Příznaky pneumokokové infekce

Pneumokokové infekce mají prudký začátek s vysokou horečkou, dráždivým kašlem, bolestí na hrudníku a dušností. Může vzniknout zánět průdušek, zápal plic, zánět obličejových dutin a středouší, původce může proniknout do krve a způsobit i zánět mozkových blan či sepsi. Léčba probíhá antibiotiky, rezistence vůči nim se však zvyšuje. Nejvíce ohroženy jsou děti do 5 let, chronicky nemocní a starší lidé. Složitost a komplikace pneumokokové infekce spočívá v tom, že ji způsobuje několik odlišných typů pneumokoků (známo cca 90 typů).

Ochrana a prevence

U rizikové skupiny dětí bylo zavedeno pravidelné nepovinné očkování, které výrazně snížilo výskyt invazivních pneumokokových onemocnění v této skupině. Očkování proti pneumokokům je navíc doporučeno osobám s chronickým onemocněním a seniorům. Zápal plic patří k nejčastějším komplikacím základního onemocnění (hypertenze, cukrovka, astma apod.) a příčinám úmrtí nejen seniorské populace. Dospělou populaci je možné očkovat proti invazivním pneumokokovým infekcím bez omezení z hlediska věku.vakcinace než žádná.

HEPATITIDA A - očkovací látky - Havrix, Engerix (žloutenka A+B)

Hepatitida A obecně je zánět jater, nejčastěji bývá způsobena virovými původci. Virová hepatitida A neboli žloutenka typu A bývá označována také jako nemoc špinavých rukou. Jedná se o celosvětově rozšířené virové onemocnění, riziko nákazy je vyšší v zemích s nízkým hygienickým standardem a v přímořských státech. V ČR se jednou za čas objeví lokální epidemie žloutenky, především po povodních. Po epidemii v roce 2008 byly ještě následující 2 roky hlášeny několikanásobně vyšší počty případů onemocnění. I mimo epidemie jsou však u nás každoročně hlášené desítky případů nákazy.

 

Zdroj nákazy žloutenkou A

Původcem nákazy je virus hepatitidy A (HVA). Zdrojem nákazy jsou lidé akutně nemocní a bezpříznakoví nosiči (nemocní bez vnějších projevů onemocnění). Záludnost tohoto onemocnění spočívá především v jeho snadném přenosu. Cesta přenosu je přímým kontaktem s infikovanou osobou, dále kontaminovanou vodou, ledem v nápojích, zeleninou, ovocem a syrovými mořskými plody, zvláště mušlemi, špatně tepelně zpracovaným masem i dotekem s kontaminovanými předměty.

Zdrojem nákazy jsou i lidé v inkubační době - nemocný člověk před nástupem prvních příznaků. Importovaná onemocnění mohou být zdrojem nákazy dalších osob. Inkubační doba je dlouhá, 15-50 dní, průměrně 28 dní. Virus žloutenky A je ve stolici přítomen již v inkubační době, je ve slinách, v sekretu z nosohltanu a v moči. Virus vydrží při teplotě 25° C v suchém prostředí a ve vodě 30 dní, var ho ničí až za 5 minut, aktivní chlor za 15 minut a UV záření za 60 vteřin.

 

Největší epidemie u nás a ve světě

Největší epidemie žloutenky A byla v ČR v severních Čechách v r. 1979, při níž onemocnělo 32 065 osob, zvláště děti, po požití mražených zmrzlin s kontaminovanými jahodami. Největší epidemie byla v Šanghaji v r. 1988 po požití syrových mušlí, kdy onemocnělo 310 746 osob. Toto onemocnění patří k nejčastějším onemocněním získaným na cestách, vyskytuje se na celém světě a riziko je vysoké v zemích s nízkým hygienickým standardem. Ročně je ve světě hlášeno jeden a půl milionu nových nákaz a předpokládá se, že nepoznaných je až 10krát více.

 

Příznaky žloutenky A

Onemocnění žloutenkou je zákeřné v tom, že infikovaný člověk nemusí mít celé týdny žádné příznaky nemoci, přesto však dochází k vylučování původce infekce. Virus se pak šíří nepozorovaně v populaci na další osoby. Mezi první projevy patří teplota, nechutenství, nevolnost, pobolívání pod pravým žeberním obloukem, bolest břicha a celková slabost. V další, akutní fázi nemoci dochází ke zhoršení potíží a typickým projevům: zežloutnutí kůže a očí, ztmavnutí moči, vylučování světlé stolice a extrémní únavě. Onemocnění trvá týdny, většinou bez trvalých následků, s nutnou izolací na infekčním oddělení. Rekonvalescence však může trvat několik měsíců s následnou dlouhotrvající dietou a omezením pohybových aktivit.

 

Ochrana a prevence

Preventivní opatření zahrnují dodržování osobní hygieny a hygienických zásad. Důraz musí být kladem na konzumaci nezávadné pitné vody a potravin. Nezastupitelnou preventivní roli hraje očkování proti žloutence typu A, které je doporučeno všem osobám, nejen cestovatelům.

 

Dostupné vakcíny

Avaxim 160 U Havrix 720 Havrix 1440 Vaqta Adult Vaqta Pediatric Twinrix Adult (žloutenka A+B)

HEPATITIDA B - očkovací látky - Engerix (žloutenka A+B)

Žloutenka typu B je vysoce odolný virus, který napadá primárně játra. V kapce zaschlé krve přežívá několik týdnů a při teplotě –15° C vydrží déle než 15 let, schopnost způsobit onemocnění ztrácí až po 20 minutách při 90° C. Je známo, že tato infekce je 100x nakažlivější než HIV. Onemocnění bývá těžší a rekonvalescence delší než v případě žloutenky typu A, také k úmrtí dochází častěji. Asi 20 % infekčních osob jsou bezpříznakoví nosiči. Ročně umírá asi dva miliony lidí na onemocnění v souvislosti se žloutenkou typu B. V ÄŒR počet onemocnění v posledním desetiletí v důsledku zařazení do pravidelného očkování stále klesá.

 

Zdroj nákazy žloutenkou B

Původcem nákazy je virus hepatitidy B (HBV). Zdrojem onemocnění je infikovaný člověk před objevením prvních příznaků onemocnění, během akutního průběhu onemocnění i v průběhu chronické formy infekce - nosičství. K přenosu infekce stačí minimální množství krve při kontaktu s porušenou kůží (poranění rizikovým předmětem, piercing, tetování, akupunktura, zdravotnická zařízení, injekční užívání drog apod.). K infekci dochází také přes sliznice při sexuálním styku nebo intimním resp. blízkém styku v rodině (sdílené kartáčky na zuby, ručníky, holicí strojky, žiletky apod.). K přenosu může dojít taktéž z infikované matky na dítě. Virus se vyskytuje téměř ve všech tělních tekutinách, pro přenos infekce má největší význam krev, sperma a poševní sekret. Někteří chronicky nemocní jsou nakažliví po celý život.

 

Příznaky žloutenky B

Inkubační doba je 50 - 180 dní. Mezi první příznaky patří několikatýdenní bolesti kloubů, někdy vyrážka a nechutenství. Později může dojít k zežloutnutí kůže a bělma očí. Při déle trvajícím onemocnění přechází žloutenka B do chronického stadia (asi 90 % infekcí u novorozenců, 30-40 % onemocnění v dětském věku a 5-10 % ve věku dospělém). Pak je možný přechod v jaterní cirhózu (těžké onemocnění funkčnosti jater) a vznik nádorového onemocnění jater.

 

Ochrana a prevence

Ochranu proti tomuto onemocnění poskytuje očkování, které po absolvování základního schématu poskytuje dlouhodobou až celoživotní ochranu. Z důvodu přenosu pohlavní cestou je významnou prevencí používání kondomu.

KLÍŠŤOVÁ ENCEFALITIDA - očkovací látky - FSME

Klíšťová encefalitida neboli klíšťový zánět mozku je infekční virové onemocnění napadající nervový systém. U dětí má tendenci způsobovat spíše záněty mozkových obalů (meningitidu).

 

Zdroj nákazy

Klíšťová encefalitida se přenáší na člověka ze zvířat, především infikovaným klíštětem, méně častý způsob přenosu je konzumací syrového mléka a nepasterizovaných mléčných výrobků od nakažených zvířat (kozy, krávy, ovce) nebo poraněním při vytahování infekčního klíštěte domácímu zvířeti. K přenosu nákazy dochází již po dvou hodinách po přisátí infikované samičky nebo nymfy. Nakažená klíšťata v různých vývojových stadiích se vyskytují ve všech krajích České republiky, aktivní jsou v období od jara až podzimu. Upřednostňují vlhká místa.

 

Příznaky klíšťové encefalitidy

První příznaky se objeví většinou za 7-14 dní. Onemocnění probíhá většinou dvoufázově, může proběhnout jen jedna fáze onemocnění nebo i bezpříznakově. První fáze trvá obvykle 3-5 dní, projeví se podobně jako chřipka – bolesti svalů, kloubů, zvýšená teplota, bolest hlavy, únava, nechutenství. Po několika dnech zlepšení může přijít druhá fáze onemocnění klíšťovou encefalitidou, kdy se objeví vysoká horečka, ztuhlost šíje, kruté bolesti hlavy, zvracení, světloplachost. Dochází k postižení centrálního nervového systému s projevy nervové obrny, ztuhnutí svalů, třesem, závratěmi, poruchami paměti, spánku, dezorientací. Akutní stav trvá 2-3 týdny.

Následkem 2. fáze onemocnění mohou být trvalé následky např. chronické bolesti hlavy, poruchy spánku, poruchy soustředění, deprese, třes, poruchy rovnováhy, obrna svalů v obličeji, obrny končetin. Prodělané onemocnění není zárukou celoživotní imunity, doporučuje se za 7- 15 let zkontrolovat hladinu protilátek v krvi a zkonzultovat situaci s lékařem.

 

Výskyt onemocnění, aktivita klíšťat

Infikovaná klíšťata se vyskytují v celé střední Evropě (ČR, Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Polsko), na Balkánském poloostrově, v Pobaltských zemích, v Bělorusku, severní části Ruska (Sibiř), v asijských zemích (Čína, Japonsko). V poslední době byl zaznamenán nárůst výskytu i na severu Evropy (Švédsko, Norsko, Finsko). Endemické oblasti sahají od východní Francie po asijský Dálný východ a od Albánie na jihu až téměř po hranice severního polárního kruhu ve Finsku.

Na webu společnosti Protean s.r.o. (www.kliste.cz) najdete grafy s přehledy výskytu infikovaných klíšťat v jednotlivých letech a jejich rozložení v krajích a okresech ČR.

 

Ochrana a prevence

Oblečení

Do přírody je vhodné mít světlé oblečení (klíšťata jsou na oblečení vidět), pevnou obuv a delší ponožky, do kterých jsou staženy kalhoty. Klíště se dostává na tělo nejčastěji štěrbinou mezi kalhotami a obuví, leze směrem vzhůru a přisaje se kdekoliv na těle i na hlavě ve vlasech. Je vhodné používat repelent, který se stříká na oděv i kůži a zabrání vniknutí a přisátí klíštěte. Na oblečení lze použít insekticidy. V přírodě nesedejte a nelehejte si bez podložky přímo na trávu.

Po procházce v přírodě si prohlédněte důkladně tělo, zda nemáte přisáté klíště. Klíště se často drží na vlhčích místech – podkolenní a podpažní jamka, intimní partie. Přisáté klíště nesvědí a nepříjemné pocity se mohou objevit až za několik hodin, dnů, kdy již může být přeneseno onemocnění.

 

Repelenty

Na trhu je velká nabídka repelentů ve formě sprejů, gelů, náramků apod. Tyto repelenty se od sebe liší obsahem účinné látky, dobou ochrany, vhodnosti pro děti apod. Používejte kvalitní spreje, které účinkují nejen na hmyz (komáry, ovády, mouchy), ale i na další členovce (klíšťata, pavouky) a jsou odolné proti vlhku a potu. Při použití repelentu společně s opalovacím krémem naneste nejdříve krém proti slunci, potom repelent.

 

Očkování proti klíšťové encefalitidě

Nejvhodnějším způsobem prevence před tímto onemocněním je očkování. Doporučuje se zejména osobám, které žijí v rizikových oblastech, nebo osobám, které se pohybují v přírodě, sportují nebo chodí na pravidelné vycházky s domácími miláčky.

 

Mýta a fakta o očkování proti klíšťové encefalitidě

Klíšťová encefalitida je problémem jen v jižních Čechách

Tato nemoc již dávno není jen problémem jižní části republiky a dnes se již vyskytuje prakticky na celém území naší země. Podle počtu diagnostikovaných případů a závažných následků této nemoci je u nás nejhorší situace v celé Evropské unii, což znamená stovky zbytečně a nezvratně postižených osob ročně.

 

Infikovaná klíšťata se vyskytují v lesích, tam já nechodím

Infikovaní přenašeči klíšťové encefalitidy se vyskytují na loukách, zahradách, v parcích. Číhají na vysoké trávě u chodníků a cyklostezek kde se pohybují hostitelé, jejíž krev potřebují sát, tj. zvířata a člověk. Nákaza je možná dokonce i doma od klíšťat přinesených v srsti domácích mazlíčků.

 

Když si klíště včas najdu a odstraním, nebudu nemocný

Klíště přenese virus klíšťové encefalitidy již po 2 hodinách od přisátí. Je-li klíště tedy odstraněné ihned po návratu z delší vycházky, může být i tak pozdě. Navíc nemalá část postižených osob si není vědoma přisátí klíštěte. Infekci totiž přenáší i malé, volným okem hůř viditelné nižší formy klíšťat tzv. nymfy, které po nasátí krve rychle odpadnou.

 

Po nálezu klíštěte půjde hned za lékařem, on mi pomůže

Proti viru klíšťové encefalitidy neexistuje specifický lék, i při včasném záchytu nezbývá než potlačovat jednotlivé příznaky a čekat, jak to dopadne. Ani rychlá hospitalizace nezlepšuje prognózu nemoci. Po přisátí přenašeče nejsou v prevence klíšťové encefalitidy účinná antibiotika ani postexpoziční očkování.

 

V lese použiju repelent a dlouhé kalhoty, to jako prevence stačí

Klíště se často zachytí oblečení a podleze na kůži pod ním. S pokožkou natřenou repelentem nemusí přijít vůbec do kontaktu. Někdy lze klíště objevit i pod spodním prádlem. Přisát se navíc může i ve vlasové části hlavy, kam se repelent běžně neaplikuje. K tomu promoknutí nebo pocení účinnost repelentů snižují. Jedinou prevencí s vysokou jistotou zabránění nebezpečné nemoci je preventivní očkování.

Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D.

 

Odstranění klíštěte, jak vytáhnout klíště

V prvních hodinách je klíště přichyceno jen kusadly, lze lehčeji odstranit. Později vytvoří ze slin cementový obal a klíště je pevně připevněno ke kůži.

Při vyndávání klíštěte nepoužívejte olej, krémy. Je potřeba co nejdříve klíště zakapat desinfekcí nejlépe jódem, alkoholem a nechat chvíli působit, čímž se ničí viry a bakterie v těle klíštěte. Potom vikláním na obě strany uvolňovat zacementované klíště. K vytáhnutí klíštěte použít speciální pinzetu nebo plastovou kartu. Pinzetou uchytit klíště co nejblíže k povrchu kůže, jemně pootočit doprava, doleva (tím nalomit cementovou vrstvu) a vytáhnout nahoru kolmo k povrchu kůže. Ranku po odstranění klíštěte znovu dezinfikujeme, při větší ráně přelepíme náplastí.

 

Klíště obecné

Klíště obecné je roztoč, který patří do čeledi klíšťatovití. Živí se sáním krve na savcích, plazích nebo ptácích. Klíšťata jsou přenašeči řady infekčních chorob, mezi nejčastější patří lymská borelióza a klíšťová encefalitida. Velikost samic se pohybuje od 3,5 do 4,5 mm (po nasátí až 1 cm i více), samečci měří 2,2 – 2,5 mm.

 

Klíště je vybaveno:

ochranným chitinovým štítem, proto je těžké klíště rozmáčknout

speciálním smyslovým orgánem, proto vnímá přítomnost hostitele a dokáže ho vyhledat

tykadly, proto klíště nalezne na těle nejvhodnější místo k uchycení a přisátí

kusadly, kterými klíště prořezává pokožku hostitele

sosáčkem se zpětnými háčky, který umožÅˆuje sání a velmi pevné přichycení k hostiteli

Vyšetření infekčnosti klíšťat

Jestli že jste měli přisáté klíště a chcete vědět, zda právě toto klíště bylo přenašečem některého ze závažných onemocnění, můžete jej zaslat do specializované laboratoře k vyšetření. Infekčnost klíštěte však neznamená, že došlo k přenosu nákazy na člověka a naopak, negativita klíštěte nemusí znamenat, že daná osoba nebyla nakažená jiným klíštětem, kterého si nevšimla.

Doporučujeme specializovanou laboratoř Protean s.r.o., více na www.kliste.cz.

 

Měl jsem přisáté klíště

Mít přisáté klíště je nebezpečné tím, že jste se mohl nakazit klíšťovou encefalitidou nebo lymskou boreliózou. Proto je nutné po dobu několika týdnů ve větší míře věnovat pozornost svému zdraví. Pokud by se objevila do 14 dnů příznaky virózy, chřipky nebo jiné zdravotní problémy (bolest v krku, hlavy, únava) je nutné navštívit lékaře a upozornit ho na přisáté klíště a příznaky, které máte. Může se jednat o klíšťovou encefalitidu.

Také je nutné pozorovat místo přisátí klíštěte, kde může přetrvávat zatvrdlá bulka. U 80% lidí se po 3- 30 dnech po kousnutí objeví kruhové zarudnutí, která se postupně zvětšuje, střed naopak postupně světlá, zarudnutí mizí.Toto je projev lymské boreliózy.Onemocnění lymskou boreliózou může probíhat i bez zarudnutí a příznaky onemocnění se projeví až za několik týdnů ve formě horečky, bolesti hlavy, bolest celého těla, bolesti kloubů.Včasné podání antibiotik vyléčí tuto infekci.

 

Jak zabránit výskytu klíšťat na zahradě

Klíšťata potřebují k životu vlhké prostředí. Tuto vlhkost zajišťuje rostlinný porost, který vytváření mikroklima vhodné pro přežívání klíšťat. Proto trávník na zahradě pravidelně sekejte. Mezi pozemkem a lesnatým porostem vytvořte hraniční pásmo z mulčovací kůry nebo štěrku.Použitím dlažby, mulčovací kůry, kamínků a štěrku v okolí domu může snížit vlhkost a tak udržet klíšťata v dostatečné vzdálenosti od domu i rekreačního chalupy.

 

Jak klíště vyhledává svou oběť

Klíště má velmi citlivé smysly, které mu pomáhají vyhledat svého hostitele. Klíště trpělivě číhá na vrchlku stébla trávy, přední nohy má roztažené jako anténku a otáčí s ní do různých směrů. Na těchto nohou (anténce) má umístěný speciální orgán, kterým zachytává a vyhodnocuje zjištěné vjemy. Jedná se hlavně o pachy, které vydávají zvířata i člověk a na mechanické podněty jako jsou otřesy, které vydává blížící se hostitel. Klíště se snaží při doteku s trávou přichytit hostitele.

MENINGOKOKOVÉ NÁKAZY - očkovací látky - Menveo,  Bexsero

Meningokokové infekce jsou závažná bakteriální onemocnění způsobující zánět mozkových blan (hnisavé meningitidy) nebo celkové horečnaté onemocnění (sepse, šok). Nemoc má velmi často dramaticky rychlý průběh, kdy v krátké době, během pouhých několika hodin, dojde z plného zdraví k životu ohrožujícímu selhání organizmu.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je infikovaný člověk, původcem onemocnění je bakterie Neisseria meningitidis. Až 10 % české populace jsou bezpříznakoví nosiči – bakterie je přítomna v nosohltanu, ale nezpůsobuje hostiteli žádné obtíže. K nákaze dochází vzdušnou cestou při bližším styku s nemocným nebo nosičem. Bakterie se přenáší kapénkovou infekcí, to znamená vzduchem (mluvení, kašlání, kýchání), nebo předměty, které jsou potřísněné sekrety dýchacích cest.

Příznaky zánětu mozkových blan

Meningoková infekce začíná náhle vysokou horečkou, silnými bolestmi hlavy a kloubů. Po těchto příznacích může následovat náhlý nástup ospalosti, zmatenosti, ztuhnutí šíje, zastřené vědomí a typické krvácení do kůže, po němž následuje odumírání tkání. Komplikace meningokokového onemocnění mohou zahrnovat ztrátu sluchu, slepotu, epilepsii a trvalé poškození mozku. V nejhorších případech vede toto onemocnění k úmrtí. Interval mezi začátkem onemocnění a úmrtím u invazivních meningokokových onemocnění je velmi krátký, v průměru 24 hodin. Četnost výskytu meningokokových nákaz je u nás poměrně nízká, nicméně úmrtnost hlášených případů poměrně vysoká. Nejohroženějšími věkovými skupinami jsou děti do 5 let a mladí lidé ve věku 15-25 let.

Ochrana a prevence

Existuje 13 typů bakterie Neisseria meningitidis, proti 5 nejrozšířenějším typům byly vyvinuty účinné vakcíny (A, B, C, W135, Y). Celosvětově se výskyt jednotlivých typů liší podle regionu, u nás je nejrozšířenější typ B, následuje C. Mimo dětí a mladých lidí má očkování proti meningokokovým onemocněním velký význam také pro osoby cestující do oblastí s výskytem meningokokových infekcí. Mezi preventivní opatření patří očkování a eliminace rizikových faktorů (nezdravý životní styl, stres, kouření, velká kumulace osob v uzavřených prostorech).

LIDSKÝ PAPILOMAVIRUS - očkovací látky - Cervarix, Silgard, Gardasil 9

HPV je celosvětově rozšířená nákaza. Po zahájení sexuálního života je do 2 let infikováno až 60 %, do pěti let až 80 % osob. Po nákaze dochází většinou ke spontánnímu vymizení viru, u některých jedinců však dojde k propuknutí infekce, případně i vzniku prekancerózy a nádoru. V průběhu aktivního sexuálního života dochází k nákazám a vymizení viru opakovaně.

 

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je člověk. Příčinou vzniku onemocnění jsou virové, převážně sexuálně přenosné papilomaviry (angl. Human Papilomavirus, Lidský papilomavirus). Existuje více než 100 typů těchto virů. Přibližně 40 typů HPV postihuje oblast pohlavních orgánů. Dělí se na skupinu s vysokým rizikem způsobující zhoubné bujení a skupinu s nízkým rizikem, které způsobují např. genitální bradavice a léze na čípku. HPV viry se přenáší na ženy i na muže, a to i z bezpříznakových infikovaných osob.

K přenosu infekce dochází převážně přímým stykem při úzkém kontaktu, dotykem kůže, sliznic, může k němu dojít tedy i při nepenetrativním styku. Nejen pohlavní styk, ale i jiné, zejména u mladých lidí běžné sexuální aktivity (petting a necking) jsou z pohledu přenosu sexuálně přenosných nemocí rizikové. Daleko méně pravděpodobný, i když možný, je nepřímý přenos viru HPV, sdílením sekrety kontaminovaných ručníků a prádla. Možný je také vertikální přenos z matky na dítě při průchodu porodními cestami u HPV pozitivních žen.

 

Příznaky rakoviny děložního čípku

U většiny žen proběhne infekce zcela bez příznaků a po určitém čase( roce či dvou) sama zcela odezní. Pokud infekce přetrvává, vytvářejí se na děložním čípku abnormální změny (léze), které se buď samy zhojí, nebo zhoršují. Z těžkých lézí se může vyvinout nádorové onemocnění. U většiny žen obranné mechanismy organizmu virus zlikvidují, u některých žen se mohou rozvinout prekancerozy a rakovina děložního čípku.

Schematické znázornění ženské pohlavní soustavy

Rakovina děložního čípku je celosvětově druhý nejčastější typ rakoviny u žen po rakovině prsu. Ročně onemocní asi 480 tisíc žen, téměř polovina z nich umírá. V České republice je ročně diagnostikováno více než 1000 nových případů cervikálního karcinomu, z nichž přibližně 400 končí smrtí. Zhruba u jedné čtvrtiny žen ve věku 18-25 let byla při vyšetření zjištěna HPV infekce. S věkem klesá počet žen, u nichž lze infekci prokázat. Ženy nad 35 let s přítomností infekce HPV mají vysoké riziko vzniku rakoviny. Rakovina děložního čípku vzniká nádorovou přeměnou buněk, které se nacházejí na povrchu děložního čípku. Rakovina se šíří postupně na další orgány (dělohu, vaječníky).

Děložní čípek

sem obrázek

 

autor: Faigl.ladislav

5 mýtů o rakovině děložního čípku

Očkování je určeno jen 13 a 14letým dívkám před zahájením pohlavního života anebo je účinné pouze do 25 let věku.

K dispozici je vakcína, která je schválena pro ženy do 45 let věku. Účinnost vakcíny byla prokázána i u žen sexuálně aktivních.

Vakcíny proti rakovině děložního čípku nejsou bezpečné.

Bezpečnost vakcín je velmi přísně sledována. Vakcíny se v řadě zemí plošně již nějaký čas očkují a byly jich aplikovány již desítky milionů dávek, lze je tedy považovat za dostatečně prověřené.

Rakovinou děložního čípku můžu onemocnět, i když jsem očkovaná.

Ano, ale pravděpodobnost onemocnění je díky očkování mnohem menší. Vakcína nechrání proti všem typům HPV, chrání ale proti těm, které způsobují rakovinu nejčastěji!

Mě se to netýká, protože můj gynekolog mi může pomoct včas.

Ano, gynekolog má velkou šanci při správně provedeném cytologickém vyšetření změny na děložním čípku zachytit. Mohou však uniknout změny, které jsou lokalizovány hlouběji v děložním hrdle. Pokud je pak nutné provést konizaci čípku, u většiny žen se mnohonásobně zvyšuje riziko potratů a předčasných porodů. I Váš gynekolog určitě ocení, že chcete udělat něco navíc pro své zdraví. V ČR podlehne rakovině způsobené HPV viry jedna žena každých 20 hodin.